Začala nám série červnových turnajů. V Benátkách nás opět čekalo fantastické hřiště a kvalitní soupeři. První zápas s Libercem beru jako klíčový. Zbytečnými chybami jsme se připravili o vítězství a vlastně i o postup do finále. Utkání s Viktorkou, která nás těsně porazila na Admiře, jsme zvládli výborně, tedy až tradičně na náš "dtivý úvod", kdy jsme opět inkasovali. Od 2. minuty však byl zápas v našem pevném držení. Handlová nás neprověřila a jasně jsme zvítězili. Před zápasem s Benátkami bylo vše jasně dané. Výhra znamená finále, vše ostatní utkání o 3. místo. Zase jsme brzy inkasovali, ale tentokrát jsme se do utkání dostali pozdě. V zápase o bronz na nás čekal v derby Most. Dovolím si tvrdit, že tohle utkání bylo vrcholem turnaje, hrálo se nahoru dolu. Nejdříve vedl Most, pak zase my. Nakonec jsme ohájili bronzové medaile z loňska opět při penaltovém rozstřelu. Trochu mě mrzí, že jsme se nedostali do finále, ale postihla nás naše nemoc. Jsme schopni podat velmi dobrý výkon v zápase proti silným soupeřům, ale jak přijde "relativně" slabší soupeř a ještě nám o něco jde, tak najednou hrajeme úplně něco jiného. Naše výkony jsou jako den a noc. Rozdíl mezi námi a např. Spartou, Mostem, Ravelem není v tom, že jsme horší fotbalisté, ale v tom, že oni dokážou slabší soupeře pravidelně  porážet a my s nimi ztrácíme. Na tom musíme zapracovat, protože fotbalově jsme si rovni. A hlavně se nebát hrát v rozhodujícím utkání. Jinak musím uznat, že slavit se kluci naučili výborně, v tom jsme naprostá elita, tak teď aby bylo stále co!!!