Tradičně na první lednovou sobotu, která tentokrát připadla na 4. ledna, uspořádal Klub českých turistů Hodonín zimní výstup na nejvyšší vrchol Bílých Karpat, Velkou Javořinu (970 m. n. m.). Akce, kterou založil nestor hodonínských turistů, Zdenek Bušek, který ve svých téměř 77 letech i letos na Javořinu vyběhl a zaslouží si velký obdiv, se konala již po pětačtyřicáté a byla též zařazena mezi významné akce Jihomoravské oblasti KČT. Na rozdíl od posledních ročníků jsme nebyli obdařeni takovou sněhovou nadílkou, přesto na vrcholovém hřebenu dělal přítomnost příchozím turistů docela silný vichr a ledovka a převalovala se mlha, která na chvíli opadla při sestupu k Holubyho chatě, a tak jsme si mohli vychutnat pohledy k sousednímu Jelenci s bývalou vojenskou pozorovací věží a protějšímu Inovci s vysílačem. Výstupu se tradičně zúčastnila sedmdesátka milovníků hor, přičemž z Hodonína, Strážnice či Veselí nad Moravou jich vyrazilo na pětačtyřicet, osm turistů přijelo až z KČT Havlíčkův Brod a tvořili tak nejvzdálenější skupinu, další turisté pak přicházeli ze slovenské strany státní hranice.

                Oficiálně jsme výstup zahájili před půl devátou na Vápenkách, nejvýchodnější osadě okresu Hodonín, kam jsme se přesunuli přes Veselí nad Moravou motorákem a linkovým autobusem, do něhož se tentokrát všichni usadili. Z Vápenek jsme po modré TZ vystoupali k altánku na Vadovské (661 m), kde následovala krátká přestávka na vydýchání, svačinku či první přípitky do nového roku. Tady jsme se setkali s prvním náledím, která nás pak provázelo hlavně ve vrcholových partiích. Pokračovali jsme dále již docela příjemným stoupáním lesní cestou až k místu zvanému U Zabitého Žida, ke staré moravské cestě na Javořinu od Strání, která prochází rozsáhlou rekonstrukcí, zde, pod pramenem Veličky, je postaven nový most, a silnička bude sloužit jako nová cyklostezka od Kamenné boudy na vrchol. Přešli jsme tedy po ní až na rozcestí s červenou TZ, Cestě hrdinů SNP, po níž jsme výšvihem a zledovatělým chodníkem vystoupali až na rozcestí Velká Javořina, hřeben, od nějž jsme po namrzlé cestě a za silného větru přešli na vrchol Malé Javořiny (964 m) s pomníčky Josefu Vavrouškovi, Gustávu Galkovi a monumentem česko-slovenské vzájemnosti, přešli k vysílači na vrcholu Velké Javořiny (970 m), který v mlze nebyl téměř vidět, ale při sestupu k Holubyho chatě na slovenské straně státní hranice mlha na chvíli opadla a tak jsme se mohli alespoň částečně pokochat pohledy na okolní vrcholy.  

                Na Holubyho chatě (920 m), jedné z prvních, které zbudoval Klub československých turistů v polovině 20. let minulého století, vedoucí akce, Jura Michenka, vypsal zúčastněným diplomy a vybrali jsme dobrovolný příspěvek v rámci Novoročního čtyřlístku, kam byla akce v rámci projektu Klubu českých turistů zařazena, na zbudování stezky pro vozíčkáře. Po občerstvení a odpočinku jsme začali pomalu odcházet, jelikož chata byla doslova natřískaná návštěvníky, a vydali se zpět přes hřeben, tentokrát po bezpečnější cyklostezce, na odbočku do Strání, z které jsme pokračovali k západu po červené TZ (Cestě hrdinů SNP) k Durdě (842 m), kde těsně pod jejím vrcholem ve výšce 838 m. n. m., na styku hranic Jihomoravského, Zlínského a Trenčianského kraje, leží nejvyšší bod Jihomoravského kraje a okresu Hodonína a od září loňského roku je místo nově označeno cedulkou. Dále následoval sestup na Kaškapriskův vrch (778 m) a k památníku Ilji Daniloviče Dibrova, který zde padl 13. 10. 1944 v rámci bojů během Slovenského národního povstání. V altánku u památníku jsme se tradičně občerstvili a klesli po zelené TZ po částečně zledovatělém chodníku na Šibenický vrch (708 m), ze kterého se otevřely pěkné pohledy na sousední Hradisko a k Nové Lhotě. Do ní sešla část z účastněných po silnici z Kubíkova vrchu (680 m) na čtvrtý autobus a po občerstvení v restauraci hotelu Háj se zastavili na 16 kilometrech, zdatnější pak pokračovali k lovecké chatě Megovka na počátku Filipovského údolí, kde se o nás jako vždy postarali kamarádi z Mysliveckého sdružení Karpaty a dopřáli nám zelňačku, zaječí guláš či jiné dobroty a samozřejmě, nějakou tu štamprlku. Závěr se pak nesl v pochodu po silnici okolo Liščí boudy a Rekreačního střediska Filipov do Javorníka nad Veličkou, kde jsme se ještě do příjezdu vlaku po 23 absolvovaných kilometrech stihli občerstvit v hospodě U Bančáků. Někdo to stihl na vlak na půl pátou, vedoucí, který skupinu uzavíral, s dalšími pak odjížděli z Javorníka o půl sedmé.             

                Poděkování a uznání za předvedené výkony patří všem zúčastněným a už se zase těšíme za rok na první lednovou sobotu, kdy se na nejvyšší vrchol Bílých Karpat vydáme po šestačtyřicáté.

Na fotografie z akce se můžete podívat zde:

https://jura1972.rajce.idnes.cz/4._1._2020_-_45._rocnik_Zimniho_vystupu_na_Velkou_Javorinu/