Na státní svátek 8. května pořádali kolegové z Ratíškovic 34. ročník pochodu kolem své obce. Účastníci si mohli vybrat ze dvou pěších tras na 10 a 20 km a dvou cyklotras vypsaných na 30 a 69 km. Pokud mám volno, rád se sem za děvčaty v průběhu dne vypravím, navíc mě tentokrát svým vedením i symbolickým počtem kilometrů oslovila cyklotrasa na 69 km.    

                A tak jsem před polednem, kdy už byl například Tonda Mikl navrátivší se z pěší trasy slavnostně vyhlašován a lákal mě v cíli na pivečko, po registraci, kdy jako poslední účastník jsem byl Adélkou zanesen do análů pod rekordním ročníkovým číslem 936, a po startovacím panáku od hlavní pořadatelky, zakladatelky pochodu a osoby, bez níž by se akce neobešla, Heleny Vybíralové, vyrazil směr Smraďavka, kde následovala zpáteční obrátka. Nejdříve jsem se musel po cyklostezce vedle bývalé trati na důl Tomáš a silnici do Vacenovic proplést mezi navracejícími se turisty, mezi kterými jsem postřehl například Květošovu skupinku, Bosnyaky, Koláře, Skočíky, naše dvě sličné lilie a další děvčata (celkem, jak mi Adéla před chvílí potvrdila, se pochodu zúčastnila nakonec rovná padesátka našich členů). Z Vacenovic to už pěkně odsýpalo, a tak jsem se postupně přes Vracov, Bzenec a Těmice dostal pod první větší stoupák na trati - výšvih kolem ořechovského zámku ke kótě 361 m. n. m. nad Vážany. Ani to tentokrát, byť v postupu proti neustálému protivětru, tolik nebolelo, a už jsem se pohyboval nad okolní krajinou. Samozřejmě jsem směřoval ke dvěma významným zdejším bodům - rozhlednám Doubí a Floriánka - které pořadatelé opomenuli do propozic udat. K rozhledně Doubí je již od konce Vážan vedena nová asfaltka, po které cyklista pohodlně projede dále až nad Újezdec, k rozhledně Floriánka se zase odbočuje kousek pod horizontem u velké skládky kravské mrvy. Také zde v rámci lesoparku Skala nad Polešovicemi můžete spatřit spoustu pasoucích se oveček různého druhu. Z obou rozhleden se přicházejícím skýtají nádherné výhledy do Podchřibí a na pásmo Chřibů s dominantním Buchlovem a Barborkou, na celý Dolnomoravský úval s nejbližším polešovickým zámkem, Bílé Karpaty od Čup a Kobyly přes Velkou Javořinu s Jelencem a Velký Lopeník s Mikulčiným vrchem k Lokovu nad Žítkovou a Javorníku nad Vlárským průsmykem, k vrcholům Komonec a Bába nad Provodovem ve Vizovických vrších a Hostýn a Kelčský Javorník v Hostýnských vrších, vše jako na dlani.

                Od rozhleden následovala další zajímavá pasáž, a to prudký sjezd po úzké silničce, kudy jinudy, než mezi lány kvetoucí řepky, přes Tučapy do Boršic u Buchlovic, ze kterých to byl už kousek kolem vinárny a přehrady Sovín na sirnaté lázně Leopoldov - Smraďavka. Zde, prakticky v půli trasy, poté co jsem zkontroloval zdejší, tentokrát většinou spící divoké kačeny, jsem si dopřál krátké posezení u kofoly v Lovecké restauraci. Návštěvníků zde byla spousta, na venkovním prodejním altánku byl vylepen i poutač na velehradský přechod a cyklopřejezd Chřibů, který se bude konat za týden, ovšem příchozího turistu určitě moc nepotěší, když za půllitr čepované kofoly zaplatí 35 Kč a nějaké základní jídlo minimálně 150 Kč. Zpáteční cesta pak následovala návratem do Boršic a přes druhý výrazný výšvih ze Stříbrnic do Medlovic. Z Medlovic do Ježova to pak přes Osvětimany jelo prakticky samo, po krátkém přehupu na Žádovice do Kelčan taktéž. Nakonec jsem se ještě projel po cyklostezce z Vlkoše do Vracova a poté již nezadržitelně mířil do cíle v areálu TJ Baník Ratíškovice, kde jsem účastníky na trase zase po poledni uzavřel. Zde už mě vítal předseda hodonínského okresního fotbalového svazu a bývalý kapitán ratíškovského Baníku Peťa Kotásek, který se společně se svým spoluhráčem Šoulou k mému údivu také vydal na delší cyklistickou trasu. V cíli bylo ještě čepované pivečko a klobásky, děvčata postupně uklízela pronajatý tenisový areál, s Petříkem a dalším naším účastníkem, Peťou Čajkou, jsme se ještě krátce přesunuli na Sport a pak už následoval jen rychlý přejezd do Hodonína a přesun do Rybář na hororový zápas s Finskem.

                Všem pořadatelům zaslouží pochvala za vzorně připravenou akci, účastníkům se určitě musela líbit. Zároveň vás srdečně pozdravuje Janko Oravec, včera jim na 35. ročník Sobotišťské patnáctky dorazilo rekordních 2 402 (!!!) registrovaných turistů. Byl bych rád, kdybychom se společně do Sobotiště vypravili podpořit naše spřátelené kolegy příští rok. Za zmínku pak ještě stojí další rekord - 502 turistů a více než 100 děti na toulavém kočárku v rámci 16. ročníku Putování Moravským Slováckem ve Vřesovicích, jak mi hlásil Mirek Vaculík. Je tedy pro mne skutečně velkým potěšením, že taková spousta lidí v našem regionu oslavila vítězství nad fašismem pohybem v přírodě.