Opět míříme na Oybin za pěkným a zajímavým lezením. Z Lesníka je hezký rozhled a vrcholová koule Ledního medvěda je velká rarita.

Pepa Maier vytvořil v roce 2016 na Malou Haberskou věž novou cestu za VI bez kruhu. Aby se cesta lezla (jištění smyčkami hodně slabé), rozhodl se přidat kruh. Jedeme do Mařeniček dát kruh a něco přelézt.  

Do Bielatalu jedeme 29.dubna 2018 za známými věžemi a pěknými cestami. Příjezd přes Petrovice šel, ale lesní zkratka, kterou jsme se vydali, byla pro traktory. Dobrý konec, z lesní "cesty" jsme vyjeli přímo na malé parkoviště.

Na Oybině se nám líbí. 21.dubna 2018 tam míříme s cílem Lokomotiva. Velký výběr cest, pěkné rozhledy do Oybinského údolí a také parkoviště cca 300 m od skály.

Na Oybin za Husitským útesem se vydali Pepové Maier a Kněbort, samozřejmě také i Ivča. Jakousi náhodou se na stejném místě objevili Míra Holý a Pepa Louthan.

Příhrazská údolíčka mají svoje kouzlo. Klid (nikdo nikde), prověření schopnosti nalézt věž a ve většině případů si k obtížnosti cesty něco málo přidat. Cílem Míry s Pepou Louthanem je Náhradní věž a hlavně Menhir.

Za nejhezčí Oybinské lezení považuji Rübezahlwand. Pěkné cesty, pěkný prostor pod stěnou. Oblíbenost potvrzuje to, že tam je většinou dost rušno. Podzimní cíl domluven, jede se. Ještě poznámka. Němci snad nesbírají houby. Podél cesty z parkoviště a zpět nasbírána vrchovatá taška převážně hřibů. Nejvíc bystré oči měl Pepa Maier.

S Pepou Maierem jsme se domluvili na lezení v Ostrově. Bude tam na víc dní a s Pepou Louthanem přijedeme na jeden den společně si vylézt nějaké pěkné cesty.

Po delší době se jede do Jizerek. Směr Oldřichov v Hájích a shodou okolností prvním cílem je Oldříšek.

Vnuk Pepy měl v době těchto fotek 14.Chodil na stěnu a šlo mu to, ale v přírodě ještě nebyl. Tak jsme s Pepou s ním vyjeli na první lezení do pěkné oblasti - Hodkovické plotny.

Týden lezení a turistiky se základnou na Popradském plese, 11 účastníků.

Na Patníku v Údolíčkách jsme s Pepou již byli. Tehdy jsme po normálce dali druhou cestu, jižní hrana za III, raději s vrchním jištěním. Tvrdá klasifikace v Údolíčkách je pověstná. Nyní chceme jít Jižní hranu řádně a dalším cílem je blízká Gipsovka. Fotil Pepa Louthan.

Do Příhrazských údolíček jsme taky občas zavítali, ale u Samotářky jsme nikdy nebyli. Po x létech přišel Míra s návrhem jít na Samotářku. Nejlehčí cesta je z roku 1940 za VIIb, Joska Smítko. Tak jsme se tam vydali.

Z Ostrova je kousek do Saska, nejbližší lezení je na Grenzplatte a Nymphenbadu. Pepa Maier, který je v Ostrově jako doma, tam ještě nebyl a rád by se k Sasíkům podíval. Takže cílem je vylézt něco pěkného v Lázních nymf. 

V Kacanovech jsem byl před 28 lety, bylo to takové komorní lezení. Proti nynější návštěvě Kacanov Pepa nic nenamítal, má navíc v Kacanovech kořeny.

Kdo by neznal Kapelníka, nejznámější věž Skaláku. Ale Kapelníčka? Většině lezců to nic neříká. S Mírou jsme se vydali do Skaláckých údolíček (Bukovina) jej nalézt a snad na něj i vylézt. A také se seznámit s věžemi Bukoviny.

Po zdolání Feuersteinu byl přesun na perlu Oybinského lezení, Rýbrcoulovu stěnu (Rübezahlwand).

Pepovi Maierovi se lezení na Oybině zalíbilo. Takže jedeme do nové oblasti, a to doprava od rozhledny Scharfenstein. První cíl je věž Ernst-Schulze-Stein s dvouhvězdičkovou cestou Hüttler weg.

Pěkné počasí, tak Míra s Pepou se vydali za klasikou. Paličák, poměrně nová věžička Aladar, Křemenová a Věž Kořenského.

Blízko Saské věže je Lesní strážce, kterého nevynecháme. K Sáhibovi je třeba trochu delší pochod a nedaleko Sáhiba je rozměrná skříň, čili Almara.

v prosinci někdo shodil knihu z Tabu, knížku našli kluci mokrou pod věží. Byl jsem se tam podívat, na půdoris věže a na Spáraři bylo dlouhé bydlo kterým knihu někdo asi smetl. Kniha byla ještě před několika roky zapuštěna do mechu  mezi kořeny borovice, takže vyskočit sama nemohla.

Vzhledem k tomu, že je Tabu  fakt tabu, tak jsem se trošku rozepsal. Vzpomněl jsem si na zápisy Machoviče, ale chybí tomu trocha Punťovi poezie. Dík Vláďovi za zkrácení. Nuže borci, kdo chcete, ochutnejte...

Zajímavá oblast nedaleko Příhraz, nikoho zde nepotkáš. Je tady pár pěkných věží a jednou z nich je Saská věž s normální cestou za VI. Několikrát jsem u věže byl a vzhledem k těžkému nástupu se na n. c. neodvážil. Míra Holý také rád občas zavítá i do odlehlých oblastí a u Saské věže byl a taky se mu líbí. Domluveno a 2.6.2017 ještě s Pepou Louthanem do Žehrova vyrážíme.

Jezevec v Údolíčkách se nám dlouho schovával. Až s pomocí perfektní Sochorovy mapy Údolíček jsme šli s Pepou téměř najisto.

Pepa Maier na Oybině ještě nebyl. Zaujalo ho moje vychvalování zdejších cest a tak jsme tam ve třech s Ivčou na apríla vyrazili. Lezení začínáme věžičkou u Scharfensteinu.

Hlavním cílem výpravy do Skalan byla Baba, ústřední a nejhezčí věž oblasti.

Pár historických fotek z Adršpachu lezce a současně fotografa Milana Doubka z Hronova. Zahynul 1972 v oblasti Mont Blanc.

Druhým cílem ve Skalanech byla věž Hřivnáč. Vybrána proto, že v průvodci je hned za Kancem a navíc o ní nikdo nic nevěděl.

Do Skalan nás pozval oddílový člen Aleš Richter,který zde má chalupu. Jet do této opomíjené oblasti uzrálo v září 2016 a program začal návštěvou Aleše. Jeho chaloupka je v dobrém místě, protože pár kroků nad ní je věž Kanec, náš první zdejší lezecký cíl. Za spolupráci při získání fotek první knížky na Kance a dalších historických knížek Českého ráje musím poděkovat především Mírovi Holému a správci archivu knížek Českého ráje Zdenku Konrádovi.

Míra Holý s Pepou Louthanem zamířili v roce 2016 do Draček přelézt něco těžšího a pěkného.

Hodně Liberečáků má své lezecké začátky spojené s Horními skalami a tak se tam po letech rádi vracejí.

čtyři věže, čtyři horezdary. Nikdo tam nejezdí, fakt asi skanzen, jak říká Ondřej .

Plán týdenního oddílového lezení nevyšel. Část výpravy skončila první túrou, pokusem o Štolskou lávku, což je velký traverz z Lúčného sedla do Sedla pod Drúkom. Zbývající účastníci odjeli uprostřed týdne - deštivo a žádný výhled na počasí pro lezení. Fotky jsou z akce Štolská lávka (nebo taky Lávka v Končistej).

Začátkem května jsme byli s Pepíkem Louthanem na prohlídce zapadlých věží Jizerskohorských, urvat nějaký to hore zdar a nahlédnout do starých knih.

Pár obrázků z videa natočeného  Mr. Uďou z loňské přednášky o Joskovi, kterou provázeli Macháň a Chroust.

Včera Plagát pokřtil nového horolezeckého průvodce na Císařské údolí. Cituji: "Klasifikace je zde velice orientační a ne vždy odpovídá realitě. I přesto, že jsme se snažili obtížnost v tomto průvodci trochu srovnat může se stát, že v cestách oklasifikovaných jako VIIc budou kroky za IX a podobně".

Byl jsem se projít na Kozákově  a čekal jsem malé patníky. Příjemě mne překvapla velikost skal a  fakt, že hledaná  věž je 200 m od silnice moc nekoresponduje s tím, že  na ní najdete krásnou knížku z 84 roku. Za 34 let se na vrchol podívalo 88 družstev, tedy něco přes dva zápisy za rok. Drtivá většina  lezla NC.

Znovu jedeme s Pepou na Wetterstein a opět začínáme na Försterovi. Netušili jsme, že v knize života bylo napsáno: Na Ojbin pojedeš, pytlík pověsíš.

V druhém týdnu března Vláďa vyjednal u Huška možnost nahlédnout do historických knížek Jizerských hor. Dostali jsme do ruky cca 60 knížek. Kdo máte chuť, můžete s námi nahlédnout na pár zajímavých stránek....

HROMOVÁ  A PODEMLEJNSKÁ VĚŽ.

Zvláštní lezecké těleso: šéf Jirka Stanislav, Terezečka se zlomenou pracičkou, HALBOUN a Já.

Halba vloni slíbil, že vyběhne pár věcí, ale letos moc nelezl, protože nakupoval nemovitosti a honil baby. Nicméně se nechal ukecat a vyrazili jsme....

Lokoťáci Vláďa Vytiska, Dejvid Kofr,Sváťa Tarasov mě vzali na výpravu do Broumovek. První den jsme vylezli 7 cest v Kovářovi rokli a ulovili jsme 7 horezdarů. Druhý den v Zaječí rokli 6 cest, ale tam se leze odstatně víc, takže žádný horezdar. Třetí den jsme lezli na velké plošině stěn tři cesty. Pak jsme zjistili, že je zde zákaz lezení a proto zde byly odstraněny všechny vrcholové kížky....

V pozdním září jsme naplánovali s Vláďou a  Pepíkem  Skalany, to je tam, jak nad vesnicí ční ty čtyři velký balvany, ale na ty se neleze. Opět je to oblast, která není pro každého zajímavá, ale kdo je pískař a něco tam vyleze, bude si to určitě pamatovat.

Návštěva oblasti začala na romantické chaloupečce u Aleše Richtra, který tvrdí, že ze Skalan se dá vyfotit příhrazská kobyla. A ještě se nám ji pokoušel na tu dálku ukázat. No bylo vidět prd, ale mával fotkou od Chrousta, která byla focena údajně z tohoto místa.

Aleš: "Kluci, začněte támhle na Kanci, mám ho nad chalupou  asi 50 metrů"

Účastník: "...A tys tam Aleši byl? (pozn. redaktora myšleno tys' to vylezl?)

Aleš: "No jasně, před pár lety a byla to docela fuška. Mám tady takovej patnáctimetrovej hliníkovej žebříček  ...... ,ale nepsal jsem se do knížky to mi přišlo trochu moc....."

Malé věže pro odvážné....

Na podzim 2014 byl Lesník mokrý, tak se šlo jinam.V létě 2016 jsme u Lesníka znovu. Druhým cílem je konečně nalézt již 2x marně hledaný Wetterstein.

Po roce pokračujeme s Pepou v objevování zapadlých věží v Jezírkách. Věžičku Patník jsem již našel dříve, ale sám jsem si na n.c. netroufl. K věži jdeme najisto.

Pepa Maier ještě nebyl v Mařeničkách (1,5 km od Mařenic). Rozhodnuto, jede se a přidal se Pepa Kněbort s pokročilým nováčkem. Pepa Louthan nemohl, tím chyběl hlavní fotograf a z vlastního lezení je jen jedna fotka. V okolí je však několik zajímavostí. Jejich prohlídka by měla patřit k všestrannému poznání oblasti. Tak se i prohlíželo.

K naší skupině z předchozí návštěvy Roklice se přidal Turnovák Pepa Kněbort, dřívější spolulezec Pepy Maiera. Chceme začít Větrnou dírou, která je na ostrohu u Dolského mlýna. Na ostrohu je také zřícenina Chudý hrádek, tak nejdříve její prohlídka.

Bohouš Svatoš vylezl 100x Taktovku. Avšak poznávání nových oblastí a věží má taky něco do sebe. Tak jsme se s Pepou Louthanem vydali k Doksům hledat osamocenou (moc pěknou) věžičku Čihadlo.

Roklici jsme již parkrát navštívili, ale Pepa Maier s Ivčou tam ještě nebyli. Po mém ujištění, že Liberecká věž a Zlý bratr patří do základního skalního vzdělání, byl dohodnut termín naší společné expedice.

Tradice již před rokem 1974, zakladatelé Zdeněk Tryzna a Olda Josífek. V roce 2016 na Štědrý den počasí značně nepřálo, tak pár fotek ze Štědrého dne roku 2015. Slunečno a bez sněhu.

Grand Pilastro na Pala di San Martino, aneb pětadvacet hodin hrdinství v Dolomitech.

(fotografie by Tomáš a Luboš)

Chtěli jsme jet někam blízko. Pepa ještě nebyl na Strážci Radoňovic a Sluneční stěně. Tak tam míříme.

Krius mi ležel v hlavě od první návštěvy Kozlova, je to tak asi 30 roků. Normálka za VII z roku 1940 (!) uzrála až loňský rok. Ve dvojce s Pepou Louthanem to jdeme zkusit.

S Mírou Holým má naše dvojice zkušených Vláďa a Pepa stejnou zálibu. Poznávat zapadlé oblasti a věže. Velmi ho zaujal náš střídmě barvitý popis výstupu Cestou žížalek na Sv. Jiří v roce 2014. Slovo dalo slovo a tak jedeme s Mírou na Jiříka ve Skaláckých Jezírkách. Cestu vybereme až na místě.

Hodkovická (Radoňovická) Sluneční cvičná stěna je známá. Pepa Maier nás zavedl na méně známého blízkého Strážce Radoňovic, na kterém je také pěkné lezení.

Teplá sobota, znáš to uděláš krok a jseš mokrej jak myš. Dobře, tak něco ze severu a vysokýho, ať tam trochu fouká... Volba padla na nejsevernější část Čertovy ruky. Název cesty odpovídá nafialovělé koutové spáře uprostřed stěny. Je to klasické béčko z roku 59 od Kroupy, máto dva kruhy, jednu hvězdičku, schopnoost rozervat gatě a famózní image, jenže co to je ty vogo béééčko....

V neděli jsme u prvního kruhu Dračí spáry na Dračí věž našli karabinu. Asi tam chvíli ležela, ale pokud si ji někdo poznáte, (je označená jasně červenou páskou), tak zavolejte, je k dispozici.

Vyrazili jsme s důchodci na odpolední polezeníčko. Hoši v převisech odvedli kus práce, Tomáš 65, Honza 64 a Sváťa 60... co k tomu dodat.

Od Svaté Trojice přicházíme po opravdu malém hledání k Drážďanské věži a potom zakončujeme lezecký den ještě Mohykánem.

V září bývá pěkně, tak jsme vyrazili (Míra Holý, Pepa Louthan, Vláďa Janko a fenka Sárinka) do zapadlých koutů Jezírek. Ještě jich tam pár je. Začínáme hledáním Svaté Trojice a blízkého Permoníka.

Oddíl funguje od r. 1961 a prošlo jím kolem 230 lezců a lezkyň. Prožilo se hodně společných akcí a zážitků. Okénko  by mimo různých horo zajímavostí mohlo sloužit k oživení  vzpomínek.

Pepa Maier je v Ostrově jako doma, ale nemá ještě na kontě krásné cesty normálku na Mrzáka a Hranu starců na Panenskou věž. Počasí přeje, vyrážíme nach Ostrov.

Pepa s Ivčou ještě nebyli v Betlémkách. Dohodnut termín, Pepa ještě pozval svého dřívějšího parťáka, který přišel s nováčkem a jelo se.

Cestou k Lístečku, o kterém nic nevíme, chceme dát jižní hranu na Divadelní věž. Chybí nám do seznamu přelezených cest. Akce 16.8.2015.

Při minulé návštěvě Jezírek jsme se netroufli na některé docela zajímavé cesty. Teď snad uzrál čas a chceme je zkusit.

První část fotek skončila dosažením vrcholu Ihly v Ostrvě. Fotky v této druhé části zachycují dokončení oddílové akce Tatransko 2015, Popradské pleso.

Poslední den expedice je cíl Ihla v Ostrvě, cesta levou částí západní stěny, IV-V. Před rokem jsme cestu nenašli. Do stěny se vydávají dvě dvojky, první cestu nenašla a udělala prvovýstup a druhá správný směr našla.

Část výpravy si pobyt prodloužila odchodem na Zelené pleso a dále kulturní vložkou, návštěvou rezbárského velmistra.

30.7.2015 se vydává družstvo Luboš Slavík, Petr Salač, Pepa Louthan a Vláďa Janko na Východní Železný štít, středem stěny, Gálfyho cesta, III-IV. Převýšení od výchozího Popradského plesa k nástupu není zrovna malé.

Sobota v Jizerkách

Máme i video - klikněte https://youtu.be/bm6_XC1Z644

Malá ochutnávka z komorní akce. Podle vrcholové knihy navštívilo vrchol od roku 1967 cca 350 psaných lezců. Za Slávii doposud vylezli (někteří několikrát): Yverák, T.Hruš, Janouch, Ondřej Maštus...

V odpočinkovém dni 29.7.2015 přijel Luboš Slavík, plný energie. Většina řešila odpočinek výstupem na Chatu pod Rysmi k Beránkovi, hlavní cíl dát si parené buchty.

Sice kousek od cesty, ale kdo by se tam tou strání hrabal: Štolpišská věž a Kapucín. A nahoře na kopci pak Zahradní věž s dlouhou lehkou údolkou a krásným výhledem.

V údolí Bělé určitě zaujmou na první pohled tři věže. Velká věž, Malá věž a Bělská Jehla.Poslední jmenovaná je 25m vysoká ze všech stran převislá věž, která se tváří hodně pyšně. Po rozlezení na Malé a Velké jsme se pustili do studia Staré cesty, jak na to... Lezli jsme to hodně za šera a fotky jsou z mobilního telefonu, takže se omlouvám za jejich kvalitu

Dokončení foto kroniky výstupu na Velký Mengusovský štít.

Druhý den tatranského zájezdu byl cílem Velký Mengusovský štít ležící v hlavním hřebeni.

Dva muži na vrcholu

V horo průvodci jsme našli zmínku, že v minulém století vozili z Vyšných Hágů pacienty, kteří se zde léčili na tuberkulózu, až na Sedlo pod Ostrvou. Zbytek účastníků zájezdu měl dorazit až příští den, tak místo lezení chceme s Pepou zjistit, kudy Koňská cesta na Sedlo vedla. Již dříve jsme z magistrály náznaky jakési cesty v kleči pod Sedlem viděli.

Krátký výlet do Mařeniček u Cvikova, především Kunratická skála.

Hledání a průzkum věží ve Skaláku - Jezírkách 4.6.2015 a 6.6.2015.

MINIMÁLNĚ DVA ROKY ZPÁTKY VZNIKL PLÁN VYLÉZT NA JEDNU Z NEJHŮŘE DOSTUPNÝCH VĚŽÍ PŘÍHRAZ - SÁHIRA. VE STARÉM PRŮVODCI VIIb EXP. NOVĚ, PODLE MNE ZASLOUŽENĚ VIIc. CESTA JE HVĚZDIČKOVÁ OD JARDY RYCHTRA ZE 72 ROKU. ZAJÍMAVÁ CESTA VE KTERÉ LZE NAJÍT SKLUZNÉ ŽLABY, SRŠNÍ HNÍZDA DO KTERÝCH MUSÍTE SAHNOUT PRO POVINNÝ CHYT, KOBYLKY LUČNÍ, SOKOLÍKY, HLAĎÁKY ATP..... PROSTĚ JE TOHO TAM MEZ 4 KRUHY NAD NIMI  I POD NIMI SPOUSTA

Přesunuli jsme se na druhou stranu potoka, kde je větší skupina věží, pro nás neznámý terén.

Special thanks to Mr. Janoušek  který zapůjčil technniku a bez kterého by se k Vám brázky nedostaly

31.5.2015 se naše průzkumná skupinka vydala do Bělé u Děčína. Průzkum začíná na Křížovém kameni v Rynolticích.

Po výstupech na Mysliveckou věž jdeme k dalším věžím, které lemují cestu z Jetřichovic k červené značce z Mezní louky směr Rudolfův kámen.

Při další návštěvě Jetřichovic (minulá se nám moc líbila) naše skupinka čtyř skalních průzkumníků a pes se zaměřila na věže u cesty Česká silnice vedoucí z Jetřichovic do oblasti Baldurovy jehly.

Cílem výpravy byla osamocená věž Panenský kámen na Jezevčím vrchu blízko Cvikova.

Náš další cíl Jetřichovického popolézání po Baldurově jehle byl blízký Kostelík.

Fota jsou ze dvou návštěv. První čtyři fota z 2011 a zbytek z 9.7.2013. Okolní zajímavosti: blízko je Ralsko a rozhledové místo Juliina vyhlídka, na kterou jsou taky lezecké cesty.

Plán byl vystoupit na nové věže ve Sloupu. Začít Golemem, pak Holubí věž, Socha svobody atd. Měli jsme velké oči.

Foto: Stano Drong, Tomáš Hruš

Klikněte pro video ze závěrečné spáry.

foto: Petr Salač

V Rousínově, poklidné a liduprázdné oblasti u Cvikova, máme s parťákem Pepou Louthanem ještě pár nepřelezených cest, které jsou zajímavé. Tak jsme tam zahájili letošní sezónu.

Sezónu 2015 jsme s Pepou Louthanem začali v březnu v Hodkovicích na Hřebenové věži. Cíl Nejistá cesta a dále sundat pytel na Bezděčínské věži, Pravý údolní komín.

Proč jezdit do Tater v březnu, když je tam azůro i v půlce února? :)

Fotky jsem měl krásně očíslované a setříděné, nevím, proč mi je server tak pomíchal...

Odkaz na panoráma z Prostredného hrotu.

Odkaz na video 1 a video 2 ze sv stěny Širokej veže.

Odkaz na video ze žlabu (nevíme jakého), vedoucího nejspíš na Spišský štít.

.

Skalák, Jezírka v Údolíčkách, Svatý Jiří.

Cílem trojčlenného družstva byl Oybinský Eisbär a dále nalézt věž Wetterstein. Ani ve snu jsme nemohli tušit, co po opuštění parkoviště hned mezi domky uvidíme.. Raritu prvního řádu. Hlavní fotograf Pepa Louthan.

Štoplpich

Pár fotek z hodinového letu nad Českým rájem a okolím.

Trocha jizerské nostalgie.

Věž Thomasfelsen na Oybině je hned za chalupami a parkoviště tak 9 minut. Velmi pohodlný přístup a vyplnění odpoledne zaručeno. Byli jsme zde v 2011 a pár cest ještě čekalo. Hlavní fotograf Pepa Louthan.

Začalo období krátkých dnů, tak pojďme urvat co se ještě dá .....

Jezírka (Skalák) s Markem, hlavní cíl věžka Skřítek Edudant a pak další průzkum.

Koncem září se pět odvážlivců rozhodlo opustit rodiny a pokusilo se líst. K těmto trapným pohybům si zvolilo moc hezkou oblast "Finale Ligure". Po pěti dnech lezení měli všichni dost, byli moc spokojeni a rádi se vraceli do rodinné pohody. Ale hezké vzpomínky zůstaly, odhodlání taky a když manželky příští rok (do)pustí......Tak možná?(kemp je zatím zadarmo a hospoda pod kopcem asi 150m daleko)

Poslední lezecký den expedice.

Přidal jsem se jen na 1 den, byl to přesun k vlhké skále a zpět, ale i tak příjemné setkání s kamarády lezci v Tatrách

Slováci mají pěkné materiály na webech klubů, v tomto případě: http://www.hkprometeus.sk/?page_id=1834

Jezdil jsem tam po práci i o víkendu a jednou měl sebou i foťák, tak se můžete mrknout...

M.

V blízké Galerii Ostervy jsou těžké cesty. Vybrali jsme si nejlehčí cestu, Levá veža, západní stěna, dvě místa 5+. Příjemný je poměrně krátký nástup od Popradského plesa. 

Další den pobytu po předchozím návratu z Vysoké v 20 hodin jsme se vydali na blízký cíl, dvě čtyřky na Ihlu  v Ostervě. Foťáky pracovaly a tak pár snímků z průběhu odpočinkové akce. Při pokusu o třetí cestu na Ihlu (nevěděli jsme pořádně kudy vede) stihl vůdčí dvojici Tomáš, Lydie ve stěně pěkný slejvák. Jejich rychlý útěk se podařil vytraverzováním. Výstup ze základny pod Ihlou trhlinou za deště na chodecký terén byl náročný i pro zkušené veterány.

V červenci jsme pobývali na základně Popradské pleso.

Jedeme s Markem do Jetřichovic. Máme stejnou notu, stále poznávat něco nového a Marko na Baldurově jehle ještě nebyl.

Kulturně lezecká akce. Po delší době se pln elánu zapojil do lezení Marko.

Tichá a zapadlá oblast nedaleko Vidláku. Návštěva Rovných skal je spojena s mnoha nezapomenutelnými zážitky. Klasifikace v podstatě tři stupně, kde jedničky nějak pouštěly, dvojka už byl téměř hrdinský čin nebo pytel a trojky byly jen marné pokusy. Je také pravda, že jsme si mohli v klidu cesty vybírat, neboť široko daleko nikdo nebyl a podle knížky předchozí výstup byl jeden v minulém roce. Na vrcholech chybí slaňáky, ale ten krásný pocit na zemi, že ta maličká borovička v mělké spáře slaňování vydržela.

Cílem bylo přelezení Čihulovy spáry na Jeníčka. Něm. průvodce VIIa, jištění vykřičník. Český průvodce VI, špatně jištěno.

Pepa Maier a Ivča jsou v Ostrově jako doma. Vydali jsme se na jejich oblíbené cesty.

Údolí Samoty II, 3.6.14

Svéhlavička Smitkovou cestou. Návod na vylezení je jednoduchý dole se nadechneš a znovu začneš dýchat až když držíš díru pod vrcholem.

Zabrousili jsme poprvé do Údolí samoty. Bylo pěkně a tak se něco přelezlo a něco nafotilo.

Náročný lezecký den, Příhrazská údolíčka. Po vyfocení Honzy Grzinčiče jsem usnul taky.

něco pro Vláďu

Výprava na HERBERTA,ŠIMÁŇOVU VĚŽ a ŘÍJNOVÉ