Dobré pádlo

Dnes se nebudeme, jak by se podle názvu snad někomu zdálo, bavit o vodáckém sportu, ale o specifické střelecké výbavě. O zvláštním druhu pouzder, které se svou praktičností stále více prosazují zvláště mezi těmi, kdo hodlají svou zbraň mít permanentně u sebe.

Nepřítelem pohodlnost

Začneme poněkud obšírněji. Celodenní, opravdu pravidelné nošení zbraně je ve skutečnosti jev řidší, než by si někdo myslel. A to dnes nebudeme mluvit o těch, co si podobnou věc pořídili výhradně pro sport či ze sběratelské vášně. Proč vlastně? I mnoho z těch, co vážněji koketují s myšlenkou mít obranný prostředek neustále při sobě, totiž obvykle časem narazí na spoustu výrazných omezení, které delší nošení zbraně zákonitě doprovází. V době krátce po koupi zpravidla trvá prvotní nadšení z nového miláčka a zbraň je se svým majitelem zpravidla pořád a všude. Po postupném zjišťování dalších a dalších obtíží a jsou chvíle, kdy máme pistoli s sebou, řidší a řidší. A nakonec už zbraň zůstane zamčená „v plecháči“ vlastně napořád. Tam nám ale v případě nebezpečné situace bude pochopitelně nanic. A přitom, ruku na srdce, prvotním důvodem pro nákup bylo vlastně „kdyby něco“, tedy pořízení nástroje za účelem vlastní ochrany.

Důvodů, proč se tak stane, může být více. Mít zbraň stále u sebe holt v prvé řadě znamená neustálou odpovědnost. A také související starosti, které jsou nezasvěceným osobám naprosto neznámé. Nepřítelem pro „stálou ozbrojenost“ většiny vlastníků zbraní, kteří koketují s myšlenkou denodenního nošení, bývá v prvé řadě prachprostá pohodlnost. Někoho totiž už zakrátko omezuje nutná rutinní úvaha o vhodném skrytí zbraně a s tím související volbě adekvátních oděvů (např. místo nového vypasovaného trička si do horkého dne navléci plandavou košili). Jiného zase jednoho krásného dne začne zdržovat každodenní rituál manipulace se zbraní při odchodu a příchodu z domova či zaměstnání (a v případě, že jsou doma například děti, i pravidelné zabezpečování pistole – tedy ukládání a opětovné vyjímání z trezoru…). Svízelné také mohou být situace, které lze charakterizovat známým „kam s ní“ – jde o případy problému uložení „osobní výzbroje“ při návštěvě bazénu, sauny, fitnes centra, sportovišť, apod. Stranou také nezřídka nestojí ani negativní vliv okolí – pro spoustu tuctovějších lidí kolem (v práci, příbuzní, atd.), můžete se zbraní působit přinejmenším divně („a to prosím tě s sebou nosíš na co?“). Jízlivé úsměšky či nechápavé vrcení hlavou. Bohužel se běžně stýkáme s řadou lidí, kterým zbraně právě „nevoní“. A takové intenzivní „působení“ může časem zákonitě nést své ovoce (voda koneckonců omele i kámen…), nechcete přece na své známé či obchodní partnery působit jako podivín či rovnou nebezpečný úchyl.

Obtěžujících vlivů, které vedou k omezení nošení soukromé zbraně prostě může být mnoho. Jeden z hlavních, ten který zásadní měrou souvisí s touto tématikou, zde ale zatím nebyl zmíněn. Tím je absence opravdu vhodného pouzdra. Bez skutečně praktického „holsteru“ jde většinou o příběh s prakticky stejným koncem - zbraň sice máme, ale nakonec stále jen doma… A je to.

Svízel s nošením

Ti, kdo mají bohatší zkušenosti s touto oblastí, dobře vědí, o čem se budeme bavit. Celodenní nošení zbraně není totiž skutečně žádný med. A to i pokud pomineme výše zmíněné „znepříjemňující“ vlivy. Nějakou dobu to lidé obvykle vydrží „z frajeřiny“, ale samotný úkon zbraň nosit se může časem stát poněkud nepohodlný. Tedy mluvíme o takové výzbroji, která se už opravdu vyplatí nosit, vzhledem ke své neoddiskutovatelné bojové hodnotě. Tedy 9 mm Luger (a více…) s kapacitou 10 (a více…) nábojů v zásobníku. Nehledě na typ a konkrétního výrobce to obvykle představuje něco kolem 0,8 kg. Taková hmotnost se (pro někoho možná překvapivě) pronese a po delším čase již celkem obtěžuje. Dlouholetí příslušníci ozbrojených složek by nakonec mohli vyprávět... Není potom divu, že těch, kteří již permanentně nosí u sebe zbraň po celé desetiletí (aniž je to vynuceno jejich profesí, nebo měli v kapse zastrčenou jen malou „šestpětatřicítku“…) je skutečně jak šafránu.

Jak vám jistě dosvědčí zkušení střelci, základem pro takovou záležitost je bezesporu dobré pouzdro pro skryté nošení. Pohodlné a přitom praktické. Má nejen umožnit pohotové tasení a svou konstrukcí zabezpečovat zbraň proti případné ztrátě. Dokáže totiž zároveň do jisté míry řešit většinu popsaných problémů. O jakém konkrétním typu ale vlastně mluvíme? Pouzder je totiž na trhu doslova jako máku a názory na ně se mohou velmi různit.

Po počáteční módě podpažních pouzder „ala Doyle a Body“ a exotice rozličných lítkových a zádových typů v porevolučních dobách, si časem prorazila cestu poněkud střízlivější varianta - běžná poboční pouzdra. I obliba materiálů se postupně měnila. Zatímco prvotní „kožený program“ postupně v polovině devadesátých let zvolna nahradil nylon a kordura, dnes je znát nekompromisní nástup plastů. Rozličné manuální pojistky byly pozvolna zastupovány „stresuodolnými“ typy se samosvornou konstrukcí. A poslední změny nastaly u systému zavěšení pouzder na opasek. Klasické varianty, u kterých bylo nezbytným úkonem pracné protahování opasku (a to včetně poutek kalhot) pomalu přestávaly vyhovovat. V dnešní poněkud uspěchané době nebylo pro mnohé majitele zbraně zrovna žádoucí se při změně kalhot znovu a znovu zdržovat tímto nekonečným úkonem. Běžné konce takové pravidelné lapálie jsme již zmínili – jednoho dne zkrátka už nebyl čas a nálada pouzdro lopotně nasazovat a zbraň tak „pro jednou“ zůstala doma. To se pak začalo opakovat, až ji uživatel přestal nosit docela… To vše ale odstranil poměrně převratný druh „holsterů“ – tzv. pádla.

Cílem praktičnost a jednoduchost

Plastová pouzdra, opatřená plochým prohnutým závěsem, se objevila koncem minulého století. Netrvalo dlouho a stále více střelců počalo rozeznávat jejich obrovské výhody. Užití bylo jednoduché - zbraň zastrčená do pouzdra drží jen svým tvarem (zpravidla za lučík), takže následovné tasení je triviální. Zbraň stačí uchopit a jistou silou prostě jen vytáhnout. To se shledává potřebně „blbuvzdorné“ z hlediska možnosti selhání v reálné konfrontační situaci. Celá hmotnost zbraně se rozloží na plochu celého boku a celodenní nošení je tak pohodlnější než u jiných pouzder. Samotné umístění pásek (nebo jen za pevnější kalhoty) je dílem okamžiku, změna svršků tedy neznamená pražádnou komplikaci a časovou prodlevu. Konstrukce také umožňuje i jinak bojovat proti již zmíněné lenosti – celé to lze pojmout systémem: „Nabij, dej do pouzdra a zapomeň“. Není totiž potřeba jakkoliv dále manipulovat se zbraní – komplet je stále v celku a nabitá zbraň je v něm zabezpečená (náhodné promáčknutí spoušti, či jiná riziková kolize je v tomto stavu prakticky vyloučena). Znám lidi, co takto uchovávají svou zbraň prakticky po dlouhé roky. Výhody toho všeho jsou jasné – po návratu domů jen vyjmeme celý komplet a zbraň pak může být celou dobu připravená na nočním stolku, a to ve stavu k okamžitému použití. Nabitá a přitom bezpečná (nyní ale nebereme v úvahu vliv dětí či všetečné manželky…). Pokud se teď něco stane (náhle se vyvalí vyražené dveře, nebo vás v noci probudí výrostek prolézající oknem), je „ready“ po ruce. Stačí svůj „gun“jen tasit a řešit případný problém. Tomu se v USA říká „ochrana domova“. Až ráno pak půjdeme ven, prostě jen založíme pouzdro za pás a hotovo…

Na veřejnosti (např. v restauraci, během pracovního jednání, atd.) pak nejsme nuceni pařit se ve svrchním oděvu, jako bychom museli v případě pouzdra umístěného na opasku pevně v průvlecích (kdy je také poměrně nepohodlné nutné zachovat zbraň pro okolí skrytou), nebo dokonce u poněkud archaických „podpažáků“. Můžeme totiž celý komplet (tedy pouzdro s nabitou zbraní) pouze decentně odložit do aktovky či batohu anebo nenápadně přesunout do vnitřní kapsy svlečené bundy nebo saka. Není nám horko, nijak na sebe nevhodně neupozorňujeme a zbraň je neustále nachystaná poblíž pro každý případ…

Neodůvodněné obavy

To, co jsme zde popsali, se může často stát předmětem mnoha polemik. Někdo kupříkladu namítne: „Neprojeví se pak vliv neustále dlouhodobě nabité zbraně na její funkčnosti?“ Zkušenosti ukazují, že to na rozdíl od zažitých představ to rozhodně není tak zlé. Moderní zbraně totiž (podle konzultací se skutečnými experty - např. s renomovanými konstruktéry z Zbrojovky UB) mohou mít spoušťový mechanismus natažený prakticky po léta, a to většinou bez jakéhokoliv problému. Největší potíž snad může být s přepjatou pružinou plného zásobníku. To se dá řešit dvěma způsoby – za prvé, dáme o jeden až dva náboje do zásobníku méně a tak šetříme pružinu. Anebo jednodušší cesta - naplníme jako obvykle do „full kapacity“. Toto řešení se podle mnoha názorů jeví bezesporu praktičtější. Co se totiž například může po roce nošení zbraně s plným zásobníkem stát nejhoršího? Odpověď je jasná – buď vše vystřílíme bez jakéhokoliv zádrhele (takto to nakonec zatím vždycky dopadlo při našich zkouškách), anebo jeden (či dva?) náboje nebudou vlivem unavené pružiny podány. Ale to jsme přesně tam, kde v předchozím případě. Tedy kdy jsme si je vůbec nenaplnili - avšak zde máme vysokou pravděpodobnost, že to vyjde a tak je přeci rovnou nenecháme doma. Vždy je lepší šance, že se to povede, než jistota neúspěchu… Pro zmíněnou filozofii řešení tohoto problému také svědčí poměrně dostatečná kapacita zásobníků doporučovaných sebeobranných zbraní (tedy již zde doporučovaných více než 10ks). Přesto je občas při čištění po střelbě dobré rozebrat i zásobník a pružinu mírným roztažením „oživit“. Nebo, pokud to se svou ochranou myslíme nanejvýš vážně, cca po 2 letech investovat do zcela nového zásobníku. Rozhodně nezchudneme a ten starý můžeme ještě dlouho užívat pro výcvik.

Jiní zas mají občas strach ze zlomení plastu nosného pádla a případné ztráty zbraně. Je třeba říci, že tyto pouzdra se vyrábějí z velmi odolného materiálu (nejlepším důkazem houževnatosti takových hmot je koneckonců jejich všeobecné používání pro rámy pistolí…). Takové obavy jsou poměrně neodůvodněné, i když občas problesknou zprávy o „nějakém“ podobném případu (ovšem v podobě známý známého vyprávěl…). Pravdou je, že já podobná pouzdra od různých firem opravdu intenzivně užívám po dlouhá léta a rozhodně je nešetřím. Žádný problém jsem však sám nezaznamenal a u podobné záležitosti osobně nebyl. A stejně tak je na tom i řada dalších zkušených střelců kolem mě.

Hledání dokonalosti?

Skutečnost je v případě „pádlových“ pouzder jedna. Jsou z pohledu stále většího počtu uživatelů zbraní shledávána jako nanejvýš vhodná alternativa pro skutečně praktické nošení. A to včetně profesionálů z ozbrojených složek, tak překvapivě i některých z nejšpičkovějších střelců „akčních disciplín. To není reklama, to je holý fakt… Není náhodou, že podobné „holstery“ stále častěji používají mnohé speciální služby a útvary, a to jak policie, celní správy, tak armády. Mnozí ze závodníků střelby IPSC (v IDPA jde o přístup standardní) zas poslední dobou pro závodní činnost užívají taková pouzdra namísto překombinovaných sportovnějších speciálů. A to bez velké změny na dosažený sportovní výsledek a slušné umístění ve výsledkových listinách. Překvapivě totiž nenastávají žádné velké rozdíly v jejich výkonu – tasení je ověřeně nejméně stejně rychlé. Vše opět závisí pouze na výcviku. Tato znatelná tendence má však svůj hlubší význam – tito lidé používají stejnou výbavu na závodech i v běžném životě. Stejné pouzdro na šampionát, jako pro permanentní denní nošení. To má svou cenu. Dá se říci, že jde takříkajíc o nový trend, vedoucí ke skutečnému pojetí „praktické střelby“.

K všemu, co jsme zde zmínili, přispívá také existence „pádel pro druhý bok“, tedy obdobného systému pro nošení dalšího příslušenství. Tedy rezervních zásobníků, taktické svítilny, apod. To se jeví doopravdy nespornou výhodou. Aplikace je opět nebývale snadná (ráno druhé pádlo prostě jen zastrčíme na opačnou stranu…) a nošení je vzhledem k nesené hmotnosti poměrně pohodlné (míněny např. dva plné devítkové zásobníky) - druhé pádlo zde tvoří zbrani jakousi protiváhu. Existence této alternativy nošení „náhradního herberku“ vede k tomu, že nejeden ze soukromých „nositelů zbraně“ či příslušník zvláštní ozbrojené složky působící v civilním oděvu vůbec začal nosit zmíněné taktické součástky, které mohou mít v přestřelce zásadní úlohu. Opravdu, kdy naposled jste u sebe přes den měli náhradní zásobník?

Dostáváme se k další otázce: „Které „pádlo“ je ale to nejlepší?“ To může být náplní nekonečných diskusí. S nadsázkou jde o něco, jako je příslovečné hledání Svatého Grálu. Všechna z dostupných pouzder mají totiž jak své přednosti, tak i občasné chyby. Onomu chybí to, jiné zas má jiný drobný nedostatek.

Jaké požadavky by tedy mělo splňovat takové ideální pouzdro s pádlem? My si zde na bázi dlouholetých zkušeností můžeme uvést výčet těch nejzákladnějších kritérií:

• možnost úpravy fixačního systému pro různé šířky pásku
• variabilita výškového umístění pouzdra (rukojeť zbraně výše či níže)
• možnost zvolení sklonu pouzdra – vyhovění individuálnímu návyku úchopu při tasení
• míra oddálení od těla (dobrá „nahmátnutelnost“ zbraně kontra nevýhody stranou čnící rukojeti)
• kompaktnost pouzdra, tzn. poměr velikosti pouzdra ke zbrani (menší rozměry jsou výhodou pro skryté nošení)
• alternativa bezpečnostní pojistky (dostupnost typu pouzdra i se zvláštním systémem zajištění zbraně v pouzdře)
• eventualita regulace míry odporu, nutného pro vytahování zbraně
• snadnost vyjmutí pouzdra se zbraní z opasku či z oděvu
• pořizovací hodnota pouzdra (tj. v poměru k ostatním výrobkům obdobné kategorie) co vše je v ceně
• další možnost dokoupení případného příslušenství, varianta stavebnicového systému
• možnost libovolného systému nošení (např. volba pádlo/průvlek)
• existence druhů pouzdra pro širší spektrum typů zbraní (příp. pro „klíčové“ typy)

My jsme se podle našich poznatků na několika příkladech některých nejrozšířenějších druhů takových pouzder (kterých dnes osobně mám 5 variant od rozličných firem) názorně demonstrovat výše zmíněné specifika v praxi.