Subak

Subak se jeví jako první korejské bojové umění. Kopy nohama se vedly nad pás protivníka. Korejská technika tzv. vysoké nohy, se používala proti bojovníkům na koních, aby je kopem shodili se sedla. Taktéž se často vedly kopy ve výskoku (jak jednou nohou, tak oběma současně). Kromě kopů se v Subak často používaly údery pěstmi a lokty. Korejští historikové datují jeho vznik do období legendárního krále Tanguna. Ale tato verze není podložena žádnými důkazy. První zdokumentované záznamy o Subak jsou ze 4. století našeho letopočtu. Na stěnách hrobky Kak-Dže z období Koguryo jsou vyobrazení dva bojovníci stylu Subak. Stejně těžké je říci cokoliv o technikách stylu Subak, protože dokumenty které se zachovaly mají velmi špatnou kvalitu. Historikové si myslí, že Subak byl osnovou bojovým uměním vedeným rukama, používaným v armádě v poslední periodě existence Tří království. Subak tenkrát byl doplněním k mnoha stylům bojových umění se zbraněmi. Hlavní vnímání se soustředilo na útočné techniky, pomocí kterých bylo možno rychle zneškodnit protivníka. Tak jako Taekyon se Subak řadil k národním bojovým uměním (Sado Mu Sul). A stejně jako Taekyon byl Subak jarmareční národní hrou. Tento styl byl velmi populární mezi obyčejnými lidmi. Na konci 15. století král Sedže dal rozkaz brát do armády ty vojáky, kteří vyhráli soutěž v Subak. Král Sedže často organizoval v zemi exhibice a soutěže v tomto stylu bojových umění. V armádě kromě ovládání kopí, meče a střelby z luku, král Djenzo organizoval speciální tréninky Subak. Když se na korejském poloostrově objevilo Yu Sul, vznikly dvě absolutně odlišné školy bojových umění. Jedna z nich praktikovala tvrdý a přímý útočný styl Subak a druhá měla v osnově měkký obranný styl Yu Sul. V tomto historickém období se Subak začal transformovat do stylu Taekyon.