Martin Karaivanov za svůj sportovní život vystřídal spoustu "profesí". Téměř dvanáctiletá kariéra bojovníka mluví za své, ale v současné době ho vídáme daleko častěji na "druhé straně", kdy v obleku s motýlkem "hlídá" v ringu naší nastupující generaci, co by rozhodčí. V současnoti ještě přibyla role trenéra ve vlastním gymu. A přesto by se možná zdálo, že o tomto borci není vůbec slyšet. Kariéra bojovníka už  totiž není bohužel tolik aktuální, nicméně jak sám přiznává  rukavice sice visí na hřebíku, ale ten není zatím uplně stoprocentně uchycen. Martin je znám především pro svou ojedinělou vynikající techniku a typický thajský styl, ale stejně tak kolik talentu dostal zhůra tolik ho provazí v jeho sportovním životě neuvěřitelná smůla. Nemá smysl to nadále prodlužovat, Martin nám toho o svém životě jistě řekne dost a mnohem přesněji...




Na začátek se, jak jinak, musím zeptat, jak jsi se vůbec dostal k thaiboxu a kdy to bylo?
Bylo to myslím někdy v roce 1993, tedy někdy v prvopočátcích thaiboxu v čechách. Začínal jsem v Brně a dostal jsem se k němu vlastně přes svoji sestru, jejíž kamarád dělal thajský box. V té době jsem nevěděl o co jde...
Každopádně jsem chtěl dělat nějaké bojové umění

A žádný jiný sporty tě nelákali?
Hrál jsem od malička lední hokej, až do svých 19 let. Během mé hokejové "kariéry" jsem ale vždy pošilhával po bojových sportech. Hodně mě ovlivnily filmy s J.C. Van Dammem a další. Těsně po revoluci byly tyhle filmy hodně v kurzu :-)

 
Jak to šlo skloubit muay thai a hokej? Nebo jsi začal s thaiboxem až poté?
Začal jsem s thaiboxem týden po té, co jsem pověsil brusle na hřebík :-), ale skloubení bylo obtížný. Nemyslím tím časový, ale stylem. V hokeji jsem chytal, takže před ránama se zásadně neuhýbalo, což do thaiboxu moc nesedí. Bylo těžký pochopit, že direktu se má uhnout :-), ale zase jsem měl výhodu v tom, že jsem měl z hokeje morálku, postřeh, přehled...

Takže jsi začal bouchat relativně "pozdě", za jak dlouho přišli první úspěchy? Když už jsme u toho pamatuješ si svou bilanci? A ještě by jsi moh zmínit nějaké své výrazné úspěchy...
Jo jo, souhlasím. S thaiboxem jsem začal relativně pozdě. První zápasy jsem si odbouchal na Brumlovce, ale kdy to bylo si už nevzpomenu. První velký úspěch jsem zaznamenal v roce 1998 na mistrovství světa v thajsku, odkud jsem přivezl bronz. V té době jsem měl asi jen 7 zápasů, takže pro mě zkušenost obrovská. V současné době mám za sebou 30 zápasů z toho 19 výher, 9 proher, 2 remízy, 8 KO. Zápasů mohlo být víc, nebýt dleších zdravotních problémů, které mě vyřadily tak na 3 roky ze zápasení.

Další úspěchy jsou:
- 3. místo Mistrovství světa 2002, Bangkok, Thajsko
- 4. místo EMF European Championship, 2003-2004, Francie
- účastník mistrovství světa IFMA 2003, Kazachstán
- účastník mistrovství světa IFMA 1999, Bangkok, Thajsko

Můžeš více specifikovat ty zdravotní problémy? Vím že si s tím bojoval hrozně dlouho...
Nevím přesně kdy, ale začal jsem mívat problémy připravit se na zápas. Vždycky jsem trénoval a většinou ve vrcholu přípravy jsem pokaždé onemocněl. Později jsem už i hůř regeneroval i když trénink nebyl náročný. Prvotní diagnóza byla eb viróza, později borelióza. Sám přesně nevím, co mi bylo. Nikdo mi to s jistotou nebyl schopen říct. Pomohla mi až léčitelka. Ztratil jsem tak vlastně minimálně 4 roky zápasení. ale asi to tak mělo být...

A ted už se to tedy zdá v pořádku?
Myslím, že už jsem v pořádku. teda myslím zdravotně :-D, nemoci ale nelituju. Člověka to aspoň donutí se zastavit, pořádně se rozhlídnout, určit si priority... Teď už se zápasama moc nepočítám. otevřel jsem si v brně svoji školu thaiboxu a veškerou energii teď vkládám do ní. Na vlastní trénování už nezbývá moc času.

Ale šance, že bysme tě ještě zahlídli v ringu ještě stále žije?
Naděje umírá poslední. Ještě jsem to úplně nezabalil a taky si vnitřně potřebuju kapitolu "zápasy" uzavřít. I když se obávám, že tahle kapitola se neuzavře nikdy, ale "rozlučkovej" zápas bych si rád dal, abych si mohl říct dost.

Třeba odveta s Krausem? (Albert Kraus - vítěz K-1 Max 2002 - pozn.) :)
No, tu bych si přál ze všeho nejvíc!!! Je to jeden z velkých šrámů, co mám. Dostal jsem šanci, ale dopadlo to jak to dopadlo (Martin prohrál KO v druhém kole - pozn.). Teď bych se k tomu postavil úplně jinak. Kraus je dobrej zápasník, ale ne neporazitelnej. Chtělo by to ale trochu delší přípravu.

Pamatuju si na ten zápas naprosto přesně, už před ním se zdálo, že jediný člověk který věří, že máš na to Krause porazit je tvůj trenér a potom na tebe ta atmosféra asi hodně dolehla, to musí být pro bojovníka hroznej pocit?
Měl jsem poslední zápas večera. Nedokázal jsem udržet motivaci a takovou tu zdravou agresivitu až do samotného zápasu. Šel jsem do ringu přemotivovanej. Zkombinuj to navíc s pocitem, že spoustu lidí se šlo podívat, jak to vlastně dopadne... psychika je v tu chvíli hodně důležitá a já to prostě nedokázal hodit jen tak za hlavu. Divnej pocit stát tam v tomhle stavu v ringu proti krausovi... :-)

Zmínil si, že sis otevřel vlastní školu, řekni nám o tom trochu víc.
Nějak mě dohnal stav předat dál všechno, co jsem se naučil a prožil. V tu chvíli byla v brně jen jedna škola thaiboxu zaměřením spíš na "evropský" styl. Hodně zjednodušeně to znamená orientující se spíš více na pravidla K-1. Já se snažím vyučovat a předávat komplexní styl muay thai, s širokým použitím loktů, kolen, kopů, techniky v klinčích. Thaibox je hra. Sice tvrdší, ale zůstává pořád hrou, zábavou. Samozřejmě, že se u nás i boxuje, ale není na to kladen prioritní důraz. dál k tomu přidej filozofii, důraz na psychickou pohodu... tohle všechno se snažím předat ostatním.

Tvoje škola se jmenuje Jetsaam Gym, prozradíš nám proč právě tento název?
Chtěl jsem, aby název vyjadřoval něco, co je spojeno se mnou. Ve finále z toho vznikl název Jetsaam, což v thajštině znamená čísla 7 a 3. a 73 je můj ročník, silnej ročník,  (směje se)  tento bláznivej nápad propagace 73 vznikl nevinně, když se jednoho léta slavilo několik třicátin za sebou...

A je velkej zájem o "pure" muay thai v Brně?
Je to něco nového a teprve začínáme, takže na bilanci je ještě brzy. Ale kluci co chodí trénovat, jsou spokojení. Snažím se dělat tréninky zajímavé, rozmanité, aby se nikdo nenudil. Začínáme ještě s menší reklamou takže nás rozjezd snad ještě čeká. Potenciál tady ale je.

Stejně tak vím že sis otevřel i obchod, takže pravidelně dodůchodové docházení do práce tě nelákalo a rozhodl si se zkusit štěstí v "bussinesu"?
Člověk by měl dělat, co ho baví. práce koníčkem - ideální kombinace. Neříkám, že mě baví prodávat, ale mám rád značky a styl oblečení, které prodávám v obchodě. Navíc tam prodávám věci na thaibox, kickbox, box a dokážu spoustě lidem poradit, které věci si koupit. Spojil jsem to i s internetovým prodejem. stránky jsem si navrhnul sám a těší mě, že se lidem líbí a na stránkách nakupují. je to taková třešnička na dortu.

Čili nyní defakto děláš konkurenci svému bývalému trenérovi?
Slovu konkurence se radši vyhýbám, i když to tak vypadá. Nezaložil jsem školu, abych někoho naštval nebo mu dělal zle. Mám na thaibox prostě trochu jinej pohled, jdu si svojí cestou. S Karlem jsem si to ujasnil jako s prvním, všechno mu vysvětlil. ale pokud chceš odpověď, tak jsou teď v brně prostě kluby dva.

Vím, že tvoje "sportovní smůla" není jen nemoc o které jsme již mluvili, ale že smůla si tě umí najít i jinak, sám si pamatuju například na to jak jsi si pochroumal nohu, když jsi v thajsku na MS šláplnul do díry v ringu (!!!)...
V prvním zápase a dost vyhecovaném (soupeřem byl Slovák trénující u Sithpoleka se sebevědomím hodně vysoko) bylo uvolněný dřevo, které tvoří podlahu ringu. při odšlapu jsem si vyvrknul kotník, byl počítanej, ale zápas nakonec vyhrál. Noha však nevypadala nejlíp. Do druhého zápasu mi naštěstí nenastoupil soupeř (také pro zranění) a já šel o finále s Rusem. Musel jsem to po druhém kole skrečovat. Nedalo se. Pak hurá do thajský nemocnice a zbytek výletu v Bangkoku jsem procupital se stylovou sádrou na noze. Možná bych někde vyhrabal fotku z předávání medailí, jak stojím na bedně se sádrou  (směje se).

Jaký dojem na tebe udělalo Thajsko?
Ten nejlepší!!! Kdo tam nebyl, neuvěří. Chtěl bych s klukama z gymu lítat každej rok do Thajska na takový menší soustředění. No a kdybych mohl, odstěhoval bych se tam snad nadobro. vyhovuje mi klima, miluju thajskou kuchyni, lidi jsou tam v pohodě.

Co osobně pro tebe znamená muay thai?
Pro mě už něco víc, než jen sport... pro mě je to životní styl.