SK Pozořice

Klubový web na  
 
Spoluhráči.cz klub SK Pozořice O klubu

SK Pozořice – O klubu

Možné akce:

O klubu


 

Počátky pozořické kopané se datují k roku 1932, kdy František Brázdil, Rudolf Drápal, Josef Libiš, Musil, Kazda a další založili SK Pozořice. První hřiště v „Panské zahradě" se brzy ukázalo jako malé a nevyhovující, a proto členové SK vybudovali nové hřiště na svahovitém terénu v „Drvárně", kde dnes stojí požární zbrojnice. Ani toto hřiště však nebylo žádoucích rozměrů, ale kopaná se tam hrávala téměř 20 roků. V prvním družstvu SK Pozořice hrávali: Jindřich Svoboda, Vaněk, Vrána, St. Kříž, Boh. Sedláček, Hrdlička, Jar. Buchta, Hodaň, K. Kosík, Jan Martinásek, Žalman, Havlíček, Navrátil, Konečný, Tůma, Kazda, Hromek, Ráb, Běhunčík, Brzoška a Skřehoň. Hrávalo také II. Mužstvo, které v roce 1934 sehrálo 32 zápasů.

Ve třicátých letech nebylo žádnou zvláštností mít sportovní styky s rakouskými fotbalisty. A tak SK Pozořice hostil o velikonocích 1937 vídeňský klub SV Herta Vídeň, se kterým pozořičtí prohráli 2:3 a za pár týdnů ve Vídni dokonce 1:12. Zásluhou hráčů a obětavých funkcionářů se dostala pozořická kopaná za pár roků ze IV. Třídy až do I.B třídy. V této třídě na podzim 1937 zahájila, ovšem soutěž nedohrála. Pro nevyhovující hřiště mohli hrát jen na hřištích soupeřů, což pochopitelně ovlivnilo výsledky utkání a když ztroskotala i snaha o vybudování nového hřiště (v diváckém lese), SK Pozořice skončil svoji činnost na jaře 1938.

Dlouho však Pozořice bez kopané nevydržely. V prvních zářijových dnech 1940 nastupovala již další generace pozořické kopané na hřišti v Blažovicích pod názvem AFK Pozořice. Na počátku AFK Pozořice se na hřištích objevují tito hráči: Ol. Audy, K. Pavlíček, Jan Buchta, B. Hlaváč, Jar. Řehák, Bol. Mráz, Jan Rosner, Ol. Placar, Lad. Misák, Boh. Sedláček, Met. Sekanina, Jan Červinka, Emil Drápal, A. Železný, Jan Kalábek, Emil Žemla, St. Kříž ze Sivic, O. Boček a Mir. Dofek z Vin. Šumic, bratři Hlaváčové a O. Štoss z Tvarožné, Jos. Farlík a Boh. Kosík. Většina pozořických hráčů byla i funkcionáři AFK.

A jak se pracovalo a hrávalo za protektorátu? Mnoho těžkostí se muselo překonávat. Nejlepší ročníky hráčů odcházely na nucenou práci do „Říše", nebyly míče, nebyly dresy, kopačky a další rekvizity, cestovalo se pěšky, na kolech nebo vlakem, a tak tomu bylo až do 9.4.1945, kdy „okrskovým" mistrovským zápasem s SK Tvarožnou skončil „fotbalový protektorát" a německá okupace.

První léta po osvobození se dýchalo i fotbalistům volněji, avšak materiálové možnosti prvních poválečných let se mnoho nelišily od let válečných. Naštěstí bylo nadšení pro kopanou v prvním roce po osvobození tak veliké, že si mohla pozořická kopaná dovolit postavit v jediný den na dvou hřištích dvě rovnocenná mužstva. První hrálo s SK Nemojany a druhé vyhrálo v Luhačovicích 4:1.

Dále následovalo sjednocení všech tělocvikářů a sportovců do tělovýchovné organizace Sokol, takže v tuto dobu zaniká název AFK a začíná se na plakátech objevovat Sokol Pozořice. Od roku 1950 byly ustaveny okresní sekce kopané. Ve slavkovské okresní sekci pracoval po celo dobu jejího trvání (10 let) náš funkcionář R. Sopoušek. V roce 1953 hrály ve slavkovském okresním přeboru tyto oddíly: Újezd, Křenovice, Pozořice, Prace, Slavkov, Velešovice, Vážany, Bošovice, Šaratice, Otnice, Heršpice, Žatčany a Blažovice. 1. května 1955 se slavnostním výkopem předsedy Jos. Bočka otevřelo nové hřiště u budovy ZDŠ v Pozořicích, které je pro pozořické fotbalisty domovským hřištěm dodnes. I když jsme v zahajovacím utkání se Spartakem Slatina prohráli 3:4, přece jen tento den znamenal začátek nové historie pozořické kopané.

V roce 1956 vyhráli fotbalisté Sokola Pozořice okresní přebor slavkovska a postoupili do II. Třídy, v níž se umístili v roce 1957 jako třetí. 1. července 1960 byl po státní reorganizaci zrušen slavkovský okres a Pozořice přecházejí do okresu Brno-venkov, kde v prvním ročníku obsadily 10. místo. V sezóně 1961-62 potom na 8. místě, 1962-63 na 11. místě a v příštím roce následoval sestup do III. třídy. V sezóně 1964-65 však tuto třídu přesvědčivě vyhrál a vrátil se zpět do okresního přeboru. Hned v prvním roce po návratu do okresního přeboru se Pozořice dosáhly významného úspěchu. Umístily se na druhém místě a nebýt pochybné výměny Soběšic za Slavii Tuřany, mohly postoupit do I.B třídy. Tehdy hájili barvy pozořické kopané: B. Opatřil, J. Šichtař, A. Staněk, A. Mazel, Bl. Navrátil, Budovič, Titz, Sedláček, Šedý a Hájek.

Následující roky znamenají až na výjimky sestupu do III. třídy většinou poklidné setrvávání v okresním přeboru. V sezoně 1970-71 byli pozořičtí opět blízko postupu do vysněné I.B třídy, avšak vedení v tabulce po deseti kolech nestačilo na konečný postup - mužstvo se nakonec umístilo na 3. místě.

V roce 1977 má oddíl 80 členů. Na místě dlouholetých fotbalových pracovníků (R. Sopouška, L. Kubíčka, Vl. Ponose, aj.) nastoupili mladší členové (A. Staněk, P. Titz, Z. Mann, R. Sopoušek ml., K. Kousalík, J. Baldrman, Jar. Titz, L. Neužil).

Další osud pozořické kopané je ve znamení balancování na rozmezí
III. třídy a okresního přeboru. Na sklonku tisíciletí se podařilo získat pro pozořický fotbal významného sponzora - firmu Chiquita, která se několik let podílela na výkonnostním vzestupu fotbalu v Pozořicích. V dobách největší slávy Pozořice hrály špičku I.A třídy krajské soutěže. A jak známo - nic netrvá věčně - jednoho dne sponzoring skončil a tím zase pochopitelně začal sestupný trend výkonnosti a následný řetězec sestupů až do nynější IV. třídy. V současné době má oddíl 5 mužstev: muži „A", muži „B", dorost, žáci a přípravka. Největší prioritou oddílu je nyní práce s mládeží, ve které vidí budoucnost a pevné základy pozořické kopané. Značné úsilí vkládá oddíl i do budování veškerého materiálního zabezpečení pro všechny fotbalisty.