Po úspěšné ukázce boží síly ( Alessar) se bandité vyděsili, někteří se začali modlit a jiní se rozhodli co nejrychleji prchnout (4 nejmladší členové skupiny).   Po chvíli promýšlení se rozhodli bandité na boží příkaz vrátit se do vesnice Loučná a tam složit zbraně. Neodešli však všichni a tři jejich členové zůstali a hlídali jejich ostrovní základnu. Družina se rozhodla pro jistotu bandity sledovat a tak je Karn začal stopovat. Po čase se zjistilo, že nejsou jediní, kdo po banditech jde, jelikož na bandity cestou do Loučné čekalo několik pastí. Družina pokračovala ve stopování, a zjistila, že  to vypadá jako by po družině šel celý hvozd, Karn objevil i zmrzačeného hobita, kterému worg  ukousl nohy. Karnova touha udělat dobrý skutek a zároveň šílený plán, jak si zajistit pomocníka ho navedla, aby ubohého hobita vyléčil a vzal sebou. Dále skupina objevila dva členy banditů schované na stromě. V tu chvíli jsme byli přepadeni čtveřicí dobrodruhů, které jsme potkali a vybavili ve vesnici Loučná. Po krutém souboji, kde padl i samotný Alessar pod tíhou meče Koženého Saďoura se naše družina ukázala jako vítězná. Karn konečně získal dlouhý luk a celkově si družina vzala z5 své vybavení co prodala. Pak následovala cesta z5 do Loučné, kde se ukázalo, že banditů moc nezbylo z 21 zhruba 8.

Obdrželi jsme odměnu a rozhodli se přenocovat.  Ráno kolem 3 hodiny se však začalo ve vesnici něco dít a to nás probudilo. Do vesnice přiběhli dva mladí lidové z vesnice Haldová a tvrdili, že byli přepadeni ohromnými skřety ( skuruty).  Alessar se pokusil zjistit něco více, ale bohužel z vyděšených vesničanů moc informací nedostal. Vrátili jsme se do postelí a rozhodli se, že vyrazíme až ráno.       Ráno bylo krásné a slunečné a nic nenaznačovalo masakru, co se stal před několika hodinami. Sbalili jsme se tedy a odešli do vesnice Haldová, kde jsme uviděli ten hrozivý masakr. Po dlouhém hledání jsme neobjevili žádné přeživší, až Karn dostal nápad podívat se do studny.  Na jeho volání však nikdo neodpovídal a tak poprosil Alessara, aby zapojil svoji nově nabitou samorijštinu. Alessar měl pochybnosti, ale přesto vykonal. Naštěstí pro lidi ze studny se ozvala odpověď a tak začala družina vytahovat lidi ze studny. Byl tam muž a jeho sestry, kteří se před skřety schovali, ale bohužel pro ně se lano přetrhlo. Muž začal popisovat 5 až 7 velkých skřetích válečníků v kovových zbrojích, kteří zaútočili na vesnici a celou jí vyplenili.  Zarazilo nás, že útočníci byli na koních… překvapivě všech stejných barvy a Karn měl domněnku, že je asi nesebrali, ale někdo jim je dal. Nakonec jsme se vydali s trojicí zachráněných z5 do Loučné, ale cestu nám zabarikádoval les, který prapodivně rychle překřížil cestu a byl nejspíše objeven i důvod. Kořenovci totiž začali do cesty sázet podivné uskupení předmětů ( už si to nepamatuji) a tím buď stromy velice rychle vyrostli  nebo se za tím hvozd přesouval. Každopádně skupina dorazila do vesnice Loučná a vypravila se dál do Smaragdového údolí.

Po cestě se nic moc zajímavého neudálo, až večer začalo jemně pršet. Karn postavil přístřešek a družina se pod něj schovala. Bohužel se přes noc průtrž zhoršila a vypadalo to, že si družina udělala přístřešek pod vodopádem. Allesar tak mohl použít svého kouzla deštník, ale ani ten nedokázal zkrotit přívaly vody na zemi. Družina musela tudíž přenocovat na stromě. Po raním probuzení se družina musela srovnat s totální změnou krajiny. Když pokračovali v cestě objevili dva ty obrovské pětinohé hlavonožce, z toho jeden byl mrtvý a druhý umíral. Ekoterorista Alessar se rozhodl tomuto tvoru ulehčit umírání a tak se s mečem vydrápal k jeho hlavě. Bohužel se mu bodnutím meče do zrůdilovi hlavy nepodařilo proniknout a tak měl tvor při umírání o trápení navíc. Nakonec ho musel Alessar kouzlem podříznout a družina pokračovala dále.

Dorazili nakonec do další vesnice, kde zjistili, že tyto ohromné deště budou pokračovat ještě celý následující týden, a jelikož to nechtěla družina podstoupit rozhodla se překročit dříve menší řeku, teď ohromný rozvodněný problém. Díky Alessarově magii se jim to povedlo a družina, tak mohla volně nadále pokračovat do Smaragdového údolí.