O sto let později se už v USA a v Kanadě konalo na 700 těchto podniků, a to podle pravidel stanovených v roce 1936 Asociací profesionálních rodeových jezdců. Nyní má tato ?kovbojská? organizace asi 5 500 členů a 3 500 ?učňů?, vlastních oprávnění, podle něhož mohou v jednom roce vyhrát 2 500 dolarů, i když ještě nejsou právoplatnými členy. Vrcholnou událostí je Stampede v Calgary a každoroční Národní finále rodeí v Los Vegas, kde úhrn cen překračuje dva miliony dolarů. Titul světového šampiona všestranných kovbojů získává jezdec, který zvítězil ve finále a jenž během roku získal ve vrcholových soutěží 15 prvních cen.

Klasické rodeo
Klasické rodeo má celkem šest tradičních soutěží: jízdu na osedlaném hřebci, jízdu bez sedla, jízdu na býku, zápas s býkem, lasování telat a lasování družstev. Při jiných příležitostech probíhají soutěže v řízení zápřeží táhnoucích polní kuchyně, závod kolem barelů a ohýbání tyčí. Jízda v sedle nezkroceného hřebce, zlatý hřeb rodea, je velmi obtížná, ale není tak nebezpečná, jak vypadá a k nehodám dochází jen zřídka. Koně se sedlají pomocí řemene přitaženého přes bedra a slabiny. Mají široký nákrčník s pletenou smyčko, za níž se jezdec přidržuje jednou rukou. Kůň se sedlá v úzké uličce, tam na něj jezdec nasedne, odtud je otevřenou brankou na pokyn vpuštěn do arény. Přitom prudce vyhazuje, neboť se chce zbavit tísnícího řemene a tím i jezdce. Jezdec se má v sedle udržet osm vteřin a je hodnocen podle stylu jízdy, pobízení koně tupými kolečkovými ostruhami a podle náklonu nad plecí. Pohyby jezdce mají být v souladu se skoky zvířete. Každý kovboj doufá, že na něj vyjde kůň, který vyhazuje rytmicky, protože to dává lepší naději na ohodnocení, než když kůň vyhazuje a kroutí se bez určitého rytmu. Tito koně se často chovají výhradně pro rodea a někteří z nich jsou stejně slavní jako jejich jezdci. I kůň se totiž hodnotí podle toho, jak vyhazuje.
Jízda bez sedla je stejně obtížná, ale mnohem nebezpečnější. Kůň nemá uzdu ani nákrčník a jezdec se může držet jen za smyčku upevněnou k obřišníku, která mu umožňuje se na něm alespoň chvíli držet. Rozhodujícím faktorem je pro hodnocení styl. Jezdec musí sedět na vyhazujícím koni, pobízet jej nohama, aby se vzpínal a udržet se má nejméně osm vteřin.
V souladu s gladiátorským rázem původního rodea je ježdění na rychlých býcích zebu.
Vyhodnocuje se podobně jako ostatní jezdecké soutěže, ale v tomto případě musí být po ruce muži, aby odtáhli rozzuřené zvíře, když jezdec spadne.
Při zápase s býčkem potřebuje kovboj pomocníka, které mu se říká ?hazer?. Ten ho nutí udržet směr, dokud se nedostane do vhodné pozice, neskočí na zvíře a neporazí je. Při tom souboji se měří čas a nezřídka kovboj býčka ?složí? za tři nebo čtyři sekundy.
Měření času je také velmi důležité při lasování telat, kdy jezdec musí po chycení teleterychle sesednout a zvíře svázat, zatím co kůň drží laso napjaté. V této spolupráci koně s člověkem vyniká quater, který je nedostižný v rychlosti, obratnosti a inteligenci. Quatrové se také nejlépe osvědčují při soutěži družstev v lasování. Dva jezdci a jejich koně v dokonalé spolupráci znehybňují býka. Praktické uplatnění má tato týmová práce při chytání dobytka pro ošetření nebo značkování výžehem s provádí se to na všech dobytkářských rančích. Jezdec se svým koněm pracuje jako ?header? (hlavoun), druhý jako ?heeler? (patař). První býka zastaví chycením do lasa za hlavu a jeden roh nebo za oba rohy. Potom býka obrátí tak, aby jeho partner mohl hodit laso na nohy zvířete a chytit je tak. Oba koně pak lasa napnou a na stopkách se počítá, jak dlouho trvá, než se oba postaví proti sobě po obou stranách chyceného býka.

Závody polních kuchyní a kolem barelů
Závody polních kuchyní i kolem barelů patří k oblíbeným částem rodea. Závod polních kuchyní se považuje za žertovnou záležitost, ale je to moderní verze římských vozatajských dostihů a je asi stejně nebezpečná. Soutěží čtyřspřeží na oválné dráze, což vyžaduje mimořádnou obratnost. Závod kolem barelů je z celého rodea jediný přístupný ženám a mnohé ?cowgirls? v něm dosáhly úspěchů. I pro tento závod se nejlépe hodí quater, protože je výjimečně obratný a má velké zrychlení. Jezdci závodí v obrátkách kolem tří barelů, postavených do trojúhelníku. Čas se měří elektronicky, spouští ho nos koně protnutím linie startu a cíle.

Soutěžní kategorie
Navíc ještě existuje půl tuctu soutěžních westernových přehlídkových kategorií, které se vyznačují vysokým stupněm jezdeckého mistrovství. Nejpopulárnější z nich, dosahující také nejvyššího počtu jezdců, je Western Pleasure class, kde se předvádějí chody a poslušnost koně. Trail classes jsou zase zaměřeny na rychlost překonávání předepsaných překážek, podobně jako třídy westernového ježdění. Vrcholem westernového jezdeckého umění však jsou ?reining classes?, které jsou protějšky evropských disciplín, ale všechny prvky se předvádějí v plné rychlosti.